Designéři abecedně

Antonio Citerio - (narodil se roku 1950 v Medě u Milána) je spjat s firmami Artemide, Ansorg, Arclinea, B&B Italia, Boffi Cucine, Flexform, Flos, Fusital, Hansgrohe, Iittala, Inda, Kartell, Maxalto, MaxData, Moroso, Olivetti, Pozzi-Ginori, Tisettanta, Vitra ad. Architekt, který absolvoval studia architektury na milánské polytechnice (1972), má široké pole působnosti – navrhuje stavby i jejich interiéry, showroomy významných firem, rekonstruuje historické památky, v jeho studiu se rodí design nábytku, svítidel, sanitární keramiky i kuchyňského náčiní, zabývá se grafikou. Rukopis jeho prací je jasně čitelný, odborná literatura ho řadí k neominimalismu.

Alberto Meda - Italský designér Alberto Meda se narodil ve městě Lenno Tremezzina v roce 1945. V roce 1969 získal titul inženýra na technické univerzitě v Miláně. Od roku 1973 pracoval jako technický manažer firmy Kartell, kde byl zodpovědný za kontrolu projektů nábytku a doplňků do laboratoří.
Alberto Meda se dle svých vlastních slov cítí jako designující inženýr. „Vždy jsem bojoval proti zaryté představě, že inženýři nemohou mít estetické cítění, protože se zabývají pouze technickou stránkou věci,“ říká. „Nikdy jsem s tím nesouhlasil – s představou, že architekt myslí a inženýr dělá.“

Alvar Altao - "V architektuře vždy existuje nějaký hlubší motiv, který vykukuje jakoby zpoza rohu: myšlenka na stvoření ráje. To je jediný smysl a účel našich budov. Nebudeme-li nosit tuto myšlenku stále s sebou, budou naše stavby obyčejnější, triviálnější a život se stane - tedy, co vůbec zbude ze života? Každá budova, každé architektonické dílo je symbolem, který nám má ukázat, že chceme zde na zemi vystavět ráj pro obyčejné smrtelníky." Alvar Aalto, 1958
Aaltovo dílo bylo vystavováno s velkým úspěchem v Londýně na výstavě Finské architektury konané v Fortnum a Mason roku 1933, na Výstavě 1937 v Paříži a při New Yorkské 1939 World Fair. Roku 1957 bylo oceněno zlatou medailí RIBA. Mělo neobyčejně široký rozsah sahající od urbanistických plánů přes návrhy budov až k designu nábytku, skla a šperků a dalších forem umění.
zdroj http://www.archiweb.cz

Bruno Taut - Německý architekt Bruno Julius Florian Taut se narodil 4. května 1880 v pruském Königsbergu. Zemřel 24. prosince 1938 v Istanbulu. Byl pohřben jako jediný nemuslim na tamním vojenském hřbitově.

Charles Eames - narodil se v roce 1907 v St. Louis. Pozdější spolupráce s Elielem Saarinenem přinesla první významné úspěchy, mezi které patřila hlavní cena na výstavě Organický design v bytovém zařízení v Muzeu moderního umění v New Yorku. Na akademii se prvně setkal s Ray Kaiserovou, která studovala na katedře textilu a tkaní. V roce 1946 se stala sponzorem jeho práce firma Hermana Millera, pro kterou začal vytvářet nové, neotřelé kolekce, jež vedly v druhé polovině dvacátého století k výrazné proměně moderního nábytku. V tomtéž roce měl Charles Eames vlastní samostatnou výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku, kde poprvé představil některé experimentální prototypy. Většina z nich se objevila v řadě světových časopisů o architektuře a designu a poté, co je představil časopis Domus, výrazně ovlivnily i tvorbu italských designérů. Herman Miller některé prototypy dovedl až k hromadné výrobě. Po prodejním úspěchu se Charles dvě desetiletí věnoval novátorským kusům, včetně skořepinové židle ze skelného vlákna (1948), kterou pak v podobném duchu navrhovaly desítky jiných designérů a firem na celém světě. Novinkou v roce 1958 byl také nábytek určený pro kanceláře a založený na kombinaci hliníkových rámů s čalouněním z černé kůže.

Ray-Bernice Alexandra Kaiser Eames - americká umělkyně, designerka, architektka a filmařka, která společně se svým manželem vytvořila gesignerské ikony 20.století. Narodila se v kalifornském Sacramentu, 1933 se přestěhovala do New Yorku, kde studovala abstraktní malbu u Hanse Hofamnna. V září 1940 začala studovat na Cranbrook Academy of Art v Michiganu, kde potkala svého budoucího muže. Následující rok se vzali a usadili v Los Angeles.

zdroj: www.archiweb.cz

Eeero Aarnio - narodil se v roce 1932. Studoval od roku 1954 do 1957 na Institutu průmyslového umění v Helsinkách a následně pracoval jako nezávislý průmyslový designér a vnitřní architekt až do roku 1962, kdy si otevřel své vlastní designové studio.
Heslem tohoto Fina bylo: „Svět je koule.“ A tak tvořil svá díla bez rohů a hran. Jeho produkty se řadí mezi nejznámější a nejkulatější design šedesátých let.
Umělá hmota změnila v šedesátých letech 20. století nábytkový design jako předtím žádný jiný materiál. Eero Aarnio patří mezi první finské designéry, kteří používali ve svých návrzích umělé materiály jako sklolaminát, akrylátové sklo a plast. Obzvláště známý se stal jeho návrh z roku 1963 – křeslo Ball Chair. Šlo o skořepinu sedadla ze sklolaminátu s kulatým otvorem a vypolštářovaným vnitřkem. Dalším slavným designovým kusem se stala Bubble Chair. Za židli Pasilli získal Aarnio v roce 1968 americkou cenu průmyslového designu.

Frank Owen Gehry - "Přestože stejně jako ostatní často vkládám mnoho detailní práce do toho, co dělám, výsledek se vždy jeví jako nahodilý. A to je to, o co mi jde."

Biografie:
1929 - narodil se v kanadském Torontu jako Frank Goldberg
1947 - přestěhoval se do Los Angeles i se svou rodinou
1951 - obdržel Bachelor Architecture degree na University of Southern Cafifornia
1953-54 - stáž s architektem Victorem Gruenem (Los Angeles)
1954 - obdržel titul B. Arch.
1956-57 - studoval urbanismus na Harvard Universitys Graduate School of Design
1957-58 - praxe s architekty Pereirou & Luckmanem (Los Angeles)
1961 - praxe s architektem Andre Remondetem (Paříž)
1962 - založil v Los Angeles firmu Frank O. Gehry & Associates, Inc.

zdroj: www.archiweb.cz

Isamu Noguchi - narodil se v Los Angeles jako dítě japonských rodičů, vyrostl v Japonsku a později studoval ve Spojených státech amerických. Pozdější pracovní zkušenosti získával také v několika evropských zemích.



Život v různých kulturních kruzích se odráží v jeho umělecké tvorbě. Vedle svého povolání - sochařiny se prosadil i v oblasti designu předmětů každodenního potřeby. Zabýval se také vytvářením zahrad a veřejných zařízení. Mnohostrannost tvorby je důkazem jeho velkého talentu.

Jean Prouvé - zahájil svou kariéru jako kovář, je dnes považován za jednoho z nejdůležitějších průkopníků masové výroby nábytku, předvýroby architektonických prvků a industrializace stavebnictví. Jeho činnost jako návrháře, ale také jako dodavatele a výrobce vlastních výtvorů (až do roku 1954 měl své vlastní dílny a výrobní zařízení) se formovala při hledání novátorských a časově vhodných řešení problémů výstavby a vývoje účelných obytných prostor.
Prouvé svůj nábytek navrhoval s cílem sjednocení funkčního hlediska, volby materiálu a ekonomie s komplexními požadavky na masovou výrobu. Prouvé uspěl při tvorbě esteticky přesvědčivých řešení, které neztratily nic ze své působivosti. Jeho židle jsou i dnes stále relevantní a jeho stoly nelze srovnávat s ničím. Svou tvorbou ovlivil mnoho současných významných architektů.

zdroj: www.archiweb.cz

Le Corbusier - se narodil jako Charles-Edouard Jeanneret, syn designéra a učitelky hudby.
Když mu bylo čtrnáct let, uspořádal svoji první výstavu jako rytec, malíř a zlatník na École d´Art svého rodného města. Později, v roce 1904 zde začal studovat architekturu. V osmnácti letech postavil první dům.
V roce 1907 začal Le Corbusier pracovat v cizině (v Berlíně, Drážďanech a ve Vídni, kde spolupracoval s architekty jako např. Hoffmann, Garnier, Behrens a Loos. V Paříži pracoval Le Corbusier (tehdy ještě jako Charles Jeanneret) v architektonické kanceláři Perret.
V roce 1917 se usadil Le Corbusier v Paříži. Od roku 1919 začal používat pseudonym Le Corbusier, který používal jeden z jeho předků. Le Corbusier používal časopis "LEsprit Nouveau" ke zveřejnění svých částečně radikálních architektonických plánů města. Jeho představa zářícího města byla diskutována po celém světě. Mimo jiné navrhoval oddělení pěší zóny od automobilového provozu. Jako architekt uměleckých výtvorů éry funkcionalismu se nedá opomenout.
Jeho krátká, zato úspěšná kariéra nábytkového designéra se rozvíjela v letech 1928-29. Na Salon d’autumn v roce 1929 v Paříži představil svůj návrh lehátka LC4, dále křesla LC1 (známé jako Basculant) a křesla Grand Confort LC2 dohromady s různými stoly.
Mezitím se stal Le Corbusier celosvětově činným projektantem měst. Při jeho návrhu pro ministerstvo školství v Rio de Janeiru použil poprvé elementy ochrany proti slunci jako prostředek tvaru a zahájil tím nový vývoj. V roce 1943 se vrátil Le Corbusier do Francie (sympatizoval s vládou ve Vichy, dosazenou nacisty) a založil "Assemblée des Constructeurs por une Rénovation Architecturale“, aby se mladí architekti po konci války mohli zasadit o znovuvýstavbu.
Po skončení války je možné pozorovat výraznou změnu v tvůrčí činnosti Le Corbusiera. Díla jako Unité dhabitation v Marseille, Carpenter Center na Harvard University a obzvláště poutní kostel Notre-Dame-du-Haut v Ronchampu ve francouzské Juře mají výrazně individualistický sochařský rukopis. Celkové architektonické dílo Le Corbusiera je doprovázeno velmi rozsáhlou malířskou prací. V roce 1965 se Charles Eduard Jeanneret, nazývaný Le Corbusier, utopil při koupání v Cap Martin nedaleko Nizzy.

Ludwig Mies van der Rohe - (1986-1969) je hlavním představitelem klasické moderny a patří spolu s architektem Le Corbusierem k nejvlivnějším architektům 20. století. Ludwig Mies van der Rohe se nejprve vyučil kameníkem ve svém rodném městě Cáchy, poté odešel v roce 1905 do Berlína, kde pracoval mimo jiné u Petera Behrense až do roku 1913, kdy se osamostatnil. Po neoklasicistických začátcích, které byly ovlivněny hlavně Schinkelem, se začal Ludwig Mies van der Rohe věnovat moderně. Jeho stavby, např. Vila Tugendhat v Brně (1929), pro kterou také navrhl nábytek, přesvědčily svou čistotou tvaru, proporční elegancí a dokonalostí detailů. V roce 1938 Ludwig Mies van der Rohe emigroval do USA, kde převzal profesuru na IIT v Chicagu. K jeho pozdějším nejznámějším dílům patří vedle Crow Hall v Chicagu a budovy Seagram v New Yorku také Národní galerie v Berlíně, která byla dokončena krátce před jeho smrtí.

Marcel Breuer - narodil se v Maďarsku a pracoval krátkou dobu v jedné vídeňské architektonické kanceláři. V letech 1920 až 1924 studoval ve škole Bauhaus ve Výmaru. Po složení tovaryšské zkoušky se stal vedoucím v nábytkářské dílně. Působil na této pozici do roku 1925, kdy se přestěhoval do města Dessau. V roce 1928 odešel do Berlína a otevřel si zde své vlastní architektonické studio.

V roce 1925 opustil Německo a usadil se nejprve v Londýně, kde založil spolu s architektem F.R.S. Yorkem architektonickou kancelář. Později pracoval jako vedoucí designového oddělení u Isokonu. V roce 1937 emigroval do Spojených států amerických a získal zde profesuru na škole designu na Harvardu, kterou zastával až do roku 1946.

Společně s Waltrem Gropiem si otevřel v roce 1937 v Cambridge architektonickou kancelář, ve které oba pracovali až do roku 1941. V roce 1946 si Marcel Breuer založil svoji vlastní firmu, Marcel Breuer & Associates, kterou sám vedl až do svého odchodu do důchodu v roce 1976.

Maarten Van Severen - Biografie
syn abstraktního malíře Dan Van Severena, se narodil v roce 1956. Vystudoval architekturu v Gentu. Na konci 80.let začal vedle své práce interiérového designéra podílet taky na vývoji nábytku. Jeho návrhy jsou jasné, jednoduché a dobře promyšlené. Jsou odrazem jeho hledání dokonalé formy, detailu a výroby, což brzy vedlo ke spolupráci s firmou Vitra. Jeho výtvory jsou vystaveny v newyorské MoMA a mnoha dalších. Jako hostující profesor učil na univerzitách v Delftu, Maastrichtu, Helsinkách a Barceloně.

1986 - první návrhy vlastního nábytku
od 1987 - založil vlastní návrhářské studio
od 1990 - užší spolupráce na projektech s Remem Koolhaasem
1996 - přednášející na Kortrijk University
1996-97 - hostující profesor na Akademii výtvarných umění v Maastrichtu
1998 - začíná spolupráce s nábytkářskou firmou Vitra
1998 - vyučoval na Technice v Delftu
2000 - hostující profesor na univerzitách v Helsinkách a Barceloně

zdroj: www.archiweb.cz

Ron Arad - Biografie
1951 - Narodil se v Tel Avivu
1971-73 - studium na Academy of Art v Jeruzalému
1974-79 - přestěhoval se do Londýna, kde studoval u Petera Cooka a Bernarda Tschumi na Architectural Association
1981 - společně s Caroline Thorman založili designérské studio one off ltd
1989 - společně s Caroline Thorman založili architektonickou a designérskou praxi on arad associates
1994 - založil designérskou a výrobní jednotku on arad studio v italském Como
1994-97 - profesor designu na Hochschule für Angewandte Kunst ve Vídni
od 1997 - profesor průmyslového designu na Royal College of Art v Londýně
Jeho dílo je zastoupeno například ve sbírkách Centre Georges Pompidou, Metropolitan Museum of Art, Victoria & Albert Museum nebo Vitra Design Museum.

zdroj: www.archiweb.cz